Kalhotky

Napřed krátká definice kousku spodního prádla, o který běží: kalhotky jsou dámské spodní prádlo s nohavicemi a bez nich. Ženy dlouho používaly jen delší, tzv. menstruační košile s rozparky, zavazované mezi nohama. Mimo „ženské dny“ se pod dlouhými sukněmi jinak nenosilo nic! Během 16. století začali na nezdravý způsob oblékaní žen působit lékaři se svými poznatky o možných nemocích z prostydnutí. Dost možná proto, že medicejský dvůr sdružoval významné učence, spodním kalhotám holdovala například Kateřina Medicejská. Obecně ale platilo, že je oblékaly pouze starší a nemocné ženy. O to, že spodní kalhotky začala nosit i děvčátka, se zasloužil francouzský filozof Jean Jacques Rousseau. Ve své knize Emil, čili o výchově, jejich oblékání jasně zdůvodnil. Pro hraní potřebovaly mít holčičky chráněná kolena, a také části těla pod sukněmi – pak mohly řádit stejně jako chlapci.

Spodky „podle módy“

Dámské spodní kalhotky se ale ujaly až v průběhu 19. století. Máchovy tajné intimní deníky svými otevřenými erotickými zápisky jsou mimo jiné svědectvím, že jeho milovaná Lori „vespod“ kalhotky nemívala… Jistě proto také tehdejší společenská norma přikazovala dámám, aby sedávaly s koleny pevně přitisknutýma u sebe. Spodní kalhoty jako první z praktických důvodů začaly nosit „zajímavé“ skupiny žen: baletky, jeptišky, prostitutky a také kankánové tanečnice, které mohly najednou ukazovat nožky. Ženy s úlevou přijaly spodní kalhotky až v polovině 19. století během módy vyztužených krinolín, pod které nepříjemně foukalo. Dámské spodky se začaly objevovat v ženských časopisech – ty přinášely návody a střihy – šily se z plátna či hedvábí, pletly se i háčkovaly, zdobily se krajkou a výšivkou. A zahalovaly dlouhá desetiletí téměř celou nohu! Zajímavým detailem bylo, že všechny spodní kalhotky měly rozparek v rozkroku. Při malé potřebě si tak dámy nemusely odkládat sukně a spodničky.